U příležitosti

Aby mohlo být řečeno. A hlavně, aby se dodalo zdání důležitosti řečenému, bylo toto uvozováno - U příležitosti. Neboť příležitostí je mnoho. Nechápu, proč se omezovat jen na výročí, mezinárodní dny nebo splnění plánu. Přesně podle toho pak vypadalo to, co poté bylo řečeno. Kdyby se místo toho řečník raději posadil ke stolku, mlčky vychutnávaje kávu mohl by u jediného šálku spatřit těch příležitostí dost a dost. Já jsem viděl minimálně šest. Čtyři v silonkách a dvě už bez. To byl ale nejmíň květen, namítnete, teď není ani půlka března a zahrádky jsou zavřené. Nevadí, Příležitost se najde vždy a není tedy důvodu zdržovat se planými řečmi. A už vůbec ne, když si Příležitost necháte utéct mezi prsty. To je pak dvojnásob trapné o tom hovořit.

Zkrátka text, který se musí uvozovat berličkou příležitosti, je slabý tak, že by bez ní upadl. Neobměkčil mě ani Skácel. U příležitosti jeho nedožitých sta let, zazněly i jeho příležitostné verše. To je tak: Ne, že by tyto verše potřebovaly berličku. Ani metaforou se nepodpíraly, ale já mám prostě i k takovým nedůvěru. Autor uvádějící své verše s tím, že jsou příležitostné, dělá z nich předem méněcenné sourozence úspěšnějších bratříčků, o nichž bláhově soudí, že obstojí v čase, a připravuje jim předem teplá místečka v chystané sbírce. Která bude takový sukces, že si ji koupí čtrnáct čtenářů. (Z toho osm výtisků koupil básníkův nejlepší přítel, protože měl obavu, aby z tak velkého úspěchu autor nepřišel o rozum, a roznesl knížky do takových těch boxů, kde si můžete libovolnou knihu vzít zadarmo.) Osvícenější básník osudy básnických knih zná, a někdy jej zabolí tak, že raději píše verše příležitostné. Proto výjimečně i příležitostné verše mohou být dobré.

To mě napadlo, když jsem slyšel ty Skácelovy. I když on své sbírky vydával ve slušných nákladech. A stály se na ně fronty. Je to asi tím, že v nenormální době jde poezie na odbyt. Zatímco v době normální (neplést s normalizované) o verše není zájem. V poezii jde totiž, kromě jiných, i o informace emoční. Jsou tam někde mezi řádky spolu s něčím dalším, co nelze pojmenovat, protože kdyby to šlo, tak bych to tam napsal. Kvůli tomu co nelze napsat, se to píše. A kvůli tomu se bojím, že teď zase vznikne něco jako Noc s Hamletem. Taková věc píše se několik let. Snad to nebude trvat tak dlouho. Snad bude za měsíc po všem. Proto, prosím, jen pár příležitostných veršů:

VÁLKA JE MÍR
SVOBODA JE OTROCTVÍ
NEVĚDOMOST JE SÍLA

                                            Nápis na ministerstvu pravdy

Neboť pravda je na naší straně protože je v ní
Rovněž spravedlnost a osvobození
Musí musí musí musí musí
Být úplné jinak není
Se o čem bavit

Ale přesto uspořádáme šesté kolo rozhovorů
Tentokrát ve jménu prostého člověka
Měnu míru už jsme tolikrát namáčeli do inkoustu smluv
Že zcela zkorodovala
Boha si necháváme v záloze
Jako elitní jednotku pro boj zblízka
Speciální řez nás velmi bolí
Provádíme jej s chirurgickou přesností našeho dělostřelectva
Ve jménu bohočlověka

Válka není stejně kak Zet nět v ázbuke
Jediná skončila předevčírem v IKEA na Lenigradskoe šosse o fritovací pánev
A proto nemohou být ani ztráty
Které všechny nahradíme
I když výroba hnojiv bude ochromena nadlouho
Máme tajnou zbraň - perpetuum mobile
Mrtvých těl je dostatek na rekordní výnosy pšenice
Z obilnice Evropy přímo do komisárku pro nové vojáky
Které nezastaví žádná dohoda ropných korporací
Ani atomová bomba ve sklepě
Leda snad milionová kurva
Odmítající nasednout na pyj
Protože musela do Paříže přes Tel Aviv
A místo Hermés Birkin jen šancajk od Gucciho