Umělá inteligence

Jsme na prahu nové vědeckotechnické revoluce, prohlásil přítel fyzik a snesl důkaz v podobě nového fenomenálního výkonu umělé inteligence. Nějak jsem nedokázal sdílet jeho nadšení  a tak jsem chabě oponoval, že se tak děje pouze v umělých podmínkách. "Jak to, umělé podmínky?!" rozohnil se a začal mi jmenovat, co všechno ty umělé neurony dokážou. Padla na mě chandra vlastní omezenosti. Ne, že bych se pokládal za kdovíjak inteligentního, přesto mě představa, že v očích takového mozku budu něco jako pavouk tkáč troglodyt, nenaplňovala zdaleka takovým nadšením jako přítele, který už nejspíš plánoval, jak si něco takového pořídí domů.

Řekl jsem něco v tom duchu a on mě usadil: "Ty máš intelektuální mindrák i z automatické pračky." "Jsem od přírody skeptický," hájil jsem se. "Ty nejsi skeptický, ty máš prostě jenom strach. Nedal ses náhodou k Amišům?" "Já přece pokrok neodmítám, jezdím autem, mám telefon..." "Tomuhle říkáš telefon?" ukázal na mou patnáct let starou Nokii. "Vždyť to neumí ani fotit." "Vidíš a já si vždycky myslel, že telefon je k telefonování." "Jsi beznadějný případ," tepal mě dál přítel. "Přesto i ty, ač si to nezasloužíš, budeš mít z umělé inteligence prospěch." "Kromě karbonu na svém kole umělé věci nesnáším," pokusil jsem se o děravou obranu. "Jasně, jeď si teda do lesa, ale až si pak někde rozbiješ hubu a zlomíš kyčel, tak to ti bude náhradní, umělá z nanomateriálů dobrá. A to se tobě stane snadno. Jezdíš ty sjezdy jako magor. A hlavně, až bude průběh operací řídit umělá inteligence, nebudeš mít strach, že se neprobereš. Ona totiž nedělá chyby. Na rozdíl od nás."

Přítel se zřejmě rozhodl, že mě v této debatě utluče vizí dokonalé budoucnosti. A protože já chyby dělám vytrvale, raději jsem se po té přednášce napil. Něco mě napadlo. "Ty, poslyš,      a bude taky umět uvařit pivo?" zeptal jsem se. "Co sem pleteš pivo?" "Pivo se vaří, leží, čepuje  a pak pije,"poučil jsem fyzika. "Plete se po něm akorát hlava. Tvoje," neodpustil jsem si dodat. "Tvá infantilní záliba v chytání za slovíčka je zavádějící, ale mě neoblafneš. Samozřejmě,        že může umělá inteligence řídit vaření piva. Ale to je dost triviální postup, něco těžšího tam nemáš?" narostla znovu technokratova sebejistota. S pivem jsem ale dostal kus pevné půdy pod nohama. "Uvařit ležák, že je triviální? Tak jak to, že jich je tolik s vadou? A i tady, kde žádný vady nemáš, jsou rozdíly."  Znovu jsem se napil. "Tohle má například větší říz, než to první." "Jo, ty ho máš už z nově naražený bečky," zaslechl mě výčepní Tomáš a přidal se           k rozhovoru. "Vidíš! Máš to potvrzený od odborníka. Tak." "No a?", zůstal fyzik neochvějně klidný. "Já přece vím, že na dobrý ležák nenatrefíš leckde. Proto jsem taky tady. Ale já neřeším kvasnice! Řízení procesu bude kompletně v režii umělé inteligence. Protože nedělá žádné chyby, eliminuje všechny, týkající se výrobního postupu. Kvalita surovin už je jiná věc,"           uzavřel rozhodně.

Nějak mi z toho vyschlo v krku a tak jsem požádal Tomáše o ochutnávku. Byl to Twist, American Red IPA z minipivovaru Clock. Vy, co ten minipivovar neznáte, vězte, že celá řada jejich znamenitých piv je v lahvované verzi označena netradičními etiketami s vyobrazením všelijakých robotů. Každý druh piva jeden robůtek s vlastním jménem... Náhle se mi zdálo,        že vidím všechny ty mechanické potvory slézat ze svých etiket. Hrnuly se do minipivovaru        a začaly vařit pivo, Maid scezoval, Twist kontroloval teploty, Goldie šla do spilky, Hektor se chystal dochmelit...Radši jsem napil. Náhle se mi ta IPA zdála až příliš aromatická.

"No, co mlčíš?" neměl kolega dost disputace na umělé téma. "Jsem v hospodě, piju," pokrčil jsem rameny. "Typický argument," ušklíbl se zastánce pokroku. "To budou místo nás dělat všecko?" zeptal jsem se, abych tedy něco řekl. "Výhledově v zásadě ano. Vidíš, říkal jsem,    že z toho budeš mít prospěch i ty. Jsi totiž dost líný a pomalý..." "To mi chceš říct, že budou psát i knihy?" přerušil jsem ho. "Knihy? K čemu knihy?" nechápal zastánce vzorců. "Třeba, kdyby si chtěl někdo něco přečíst," hlesl jsem. "Aha tak," svraštil čelo obhájce robotů.              "Vlastně by to šlo." "Cože? Co emoce? Co lidské motivace, zvrácenosti, obětování, láska? To je naučíš jak?" Chvíli jsem měl sladký pocit nenahraditelnosti, ale ten byl záhy rozmetán.        "Není potřeba", opět nabyl rozvahy fyzik. "Nacpu do nich veškerá data, všechna podstatná díla, všechny prameny, zásadní kritiky, žebříčky úspěšnosti. Souvislosti mezi dílem, dobou, kritikou a úspěchem si už budou umět vyhodnocovat sami. Soudím, že nejpozději po roce obsadí všechna první místa jak v prodejnosti, tak i v literárních soutěžích hodnocených renomovanou kritikou. Poezii dávám půl roku navíc. Ale tu stejně nikdo nečte." Přítel se zvedl k odchodu. "A pak. Jak dlouho ty píšeš jednu stránku? No? Takhle vyplkneme generační román za dva dny. Stačí jen zadat téma, zápletku, počet a základní charakteristiku postav, zasazení do místa a času. Kolik procent humoru, kolik procent sexu a tak dále," spřádal uměleckovýpočetní vizi budoucí bestsellerista."Když tam zadám devadesát procent sexu,     tak to jako budou furt všichni souložit?" nevěřil jsem vlastním uším. "Když to tak blbě zadáš, tak jo. Ale lepší bude, když se jim do toho nebudeš motat a necháš všechno na nich.           Pak to bude stoprocentně bez chyb. Tak ahoj."

Neušlo mi, jak snadno se přítel vtělil do automatizovaného spoluautora literárních děl              a nevzmohl jsem se na odpověď. Napil jsem se Twista. Buď to bylo těmi obživlými roboty, nebo tam skutečně bylo něco jinak. Přemýšlel jsem, jestli je to v pořádku. V hlavě mi vířilo. Bezchybné pivo, bezchybný román, poezii nikdo nečte...Tak to zas ne. Včera jsem si četl Skácela. Co to jen kdysi říkal? Vzpomněl jsem si! "Jistě, mé básně jsou plné chyb. Vždycky mě děsili lidé bez chyb." Že by to už neplatilo, když máme tu vědecko technologickou revoluci? Ale fyzik by Skácela skácel raz dva. Nejspíš nějakou umělou automatickou sekerou. Uznává především to, co se dá spočítat. Proto ale taky hraje šachy líp než já...

Ták! Takhle do něj. Velmistrem! Tartakowera neporazí. A ten tvrdil, že každá partie se dá vyhrát jedině chybou! Některá pak svou vlastní. Uvědomil jsem si, že mě možná ta kontroverzní IPA vlastně baví. Nebyl jsem si jistý a tak jsem se rozhodl dát si ještě jednu závěrečnou, abych si to ujasnil. A taky se mi chtělo ještě chvíli si představovat, jaké by to bylo, kdyby se spolu Tartakower se Skácelem bavili o chybách.