V hlavě

Už jsem slyšel, že mám v hlavě samé hlouposti, nic, brouka, piliny. Ten brouk asi vylezl z těch pilin. To je tak, když máš v hlavě bordel. Nebo místo mozku z piva kostku. Tohle všechno prý tam mám. Ale nic si z toho nedělám. Přiznávám jen ten - já to řeknu slušněji - nepořádek. A to jen proto, abych tím dementoval, že tam mám vymeteno. Navíc tohle všechno říkají ti, kteří nerozeznají trávu od obilí. Jedni že seno, druzí prázdnou slámu. Pochopitelně, že prázdnou, zrno šlo rovnou do sladovny a slad do piva. Výčepní kostka není v hlavě, ale v garáži. Taky půllitry tam kamarádi mají. Já tam ale nechodím, jsa očkován, ukládám si zrna moudrosti do hlavy dál v hospodě, kde je alespoň jakás takás hygiena, a nejsou tam tudíž brouci a piliny jako v garáži. A když jsem si tak ukládal druhý půllitr, přišel fyzik a narušil dosud poklidně tekoucí čas prohlášením, že mám v hlavě vesmír. To mi ještě nikdy nikdo neřekl.

Kromě toho mám ale taky zkoušku z fyziologie," odpověděl jsem fyzikovi. "V hlavě je mozek!" "A ten má strukturu vesmíru," nedal se vyvést z rovnováhy fyzik. "Tvůj mozek tvoří síť zahrnující téměř 100 miliard neuronů, pozorovatelný vesmír taky obsahuje asi 100 miliard galaxií. A to není všechno," pokračoval fyzik v přednášce, "Hvězdokupy galaxií se formují na spojení vláken a nechávají mezi sebou opuštěné mezery volného prostoru. Stejně jako sítě neuronů! A stejně jako u mozku je viditelných pouze 25 % vesmíru, zbývajících 75 % je temná hmota." Chtěl jsem fyzikovi říct, že jsem tento týden viděl jeden mozek na magnetické rezonanci a jediná temná hmota byl tumor. Který vyřízneme. Ale tento týden jsem viděl i film Volyň a tak jsem řekl, že 75% považuji za optimistický údaj. Fyzik Volyň neviděl, což jsem mu trochu záviděl, protože mu pak nebylo špatně, a proto prohlásil, že optimismus do vědy nepatří, a že se oba systémy navzdory očividnému rozdílu v měřítku, navzájem velmi silně podobají. "No a? Vedle v ulici bydlí paní, která se velmi silně podobá svému psu. A rok od roku víc," dodal jsem, protože mi nebylo jasné, k čemu je ta podobnost dobrá. "Jaká paní, jaký pes?" Rozčílil se fyzik. "Tobě nedochází, co to znamená?!" "Foxteriér," odpověděl jsem, protože nedošlo. "Propojenost v obou sítích se vyvíjí podle stejných fyzikálních principů!" Prohlásil vítězoslavně fyzik a významně se odmlčel.

Během té pauzy jsem si promyslel poslední odstavec. Bohužel jsem ho nestačil fyzikovi říct, protože mu zazvonil telefon. Už podle toho zamilovaného vyzvánění jsem věděl, kdo to je, a taky, že podle těchto fyzikálních zákonů, už fyzik nevyčká na mou odpověď. Ani to pivo nedopil. Tak si to přečti tady: "Dobře, mám v hlavě vesmír. Ale jak jsem přiznal už dřív, taky svinčík. Takže kosmické smetí. Taky nevím, co s tím. Vlevo halda fejetonů a dalších textů, na hromadě vpravo jsou ty cyklistické součástky, které už nikdy nepoužiju, a které zároveň ještě nelze vyhodit. Mezitím stojím já jako ten osel mezi kupkami sena - vida, tak přece seno a ne sláma ­- ještě, že přes ty hromady moje žena umí přelézt a řekne mi, co mám dělat. A že za nimi stojí moje děti, takže taky zaplatím a jdu domů. Ne, ty tam nejsi. Ty můžeš za mnou přijít do hospody. I na dýl, než půl piva. A v temné hmotě mám slova, o kterých nevím. Jednou z nich bude báseň. Ta nejlepší.
Ta, kterou teprve napíšu."