V kopci

Mladý střelec je na prahu života. Vystřelí jako z praku. Neví, jak se jezdí do kopce. Takže teď je v čele. Ještě tu poslední zatáčku a bude to. Co je za zatáčkou? Pokračování kopce? Ten kopec je moc do kopce, stěžuje si střelec všem, kteří ho teď předjíždějí, ale nikdo ho neposlouchá. Ani ta dívka, kterou ohromil v první zatáčce.

O něco zkušenější střelec si nestěžuje. Trpí mlčky. Ústrky všeho druhu. Některým se už dovede i vyhnout. Tomuhle ale zrovna ne. "Je pravda, že nám to poslední dobou moc neklapalo, ale konec?! "To mě úplně vyhodilo ze sedla," myslí si. "Ještě, že ten kopec už tamhle končí. To vylámu na Španěla ze sedla." Tohle si říká a přitom chudák střelec neví nic
o falešných horizontech. Ani o falešných slovech.

Náhle není střelcem, ale již zkušeným jezdcem. Ale zatím to ještě neví. Vláčí své kolo na tuhle Golgotu a myslí si... Co si myslí, nedá se publikovat, tedy posuňme se do chvíle, kdy vytlačil sebe a svůj kříž až nahoru a teď si myslí něco jiného: "Tak. Teď jim vytřu zrak. To bude jízda! Kila navíc? Výhoda pro mě! Cha!" A s tím se spouští s kopce. V první zatáčce zase ohromí dívku. Ve třetí si parádně nabije hubu.

Zkušený jezdec jede do kopce. Nestěžuje si, nenadává. Šetří dechem. Ani nemyslí. Myšlení velice ubírá energii. Stoupá plynule. Na nástrahy, zlomy a invektivy nereaguje. Prostě, jede si svoje. A protože po tom posledním rozchodu zhubl, docela mu to jde. Dokonce tak dobře, že ujíždí ostatním. Ale nahoře první nebude. Není totiž vítězný typ. A to si pište, že v každém jen trochu významnějším kopci se najde vítězný typ.

Vrchol kopce je proto vrchol, že vzrušuje. A vítězné typy natolik, že pro své uspokojení udělají úplně cokoliv. Mají prostě talent. A ten spočívá v tom, že vítězný typ vzrušuje jenom, když je na vrcholu první. Je to velice ceněná vlastnost, vítězný typ proto každý chce mít ve svém týmu a patřičně jej protěžovat. (Šéf týmu říká, dát šanci rozvinout talent.) Dalším znakem takového velkého talentu je to, že nepadá. A nikdy to není jeho chyba. Jeden méně talentovaný jezdec sice tvrdil, že vítězný typ tu zatáčku u kravína vůbec nezvládl, ale to byla špinavá pomluva. Vítěznému typu se nikdy nic nestane, (Padl do měkkého hnoje.) naopak na dlažbě posléze skončil pomlouvačný jezdec. Spravedlnosti bylo učiněno zadost.

Takže zkušený jezdec si tak stoupá a stoupá a kousek pod vrcholem cítí za krkem dech vítězného typu. To je další součást talentu. Vědět, kdy se na koho přisát. Prémií na kopci projede první vítězný typ a hned za ním zkušený jezdec. Ještě mám malou šanci ve sjezdu, pomyslí si zkušený jezdec, protože ten kopec zná a ví, že poslední zatáčka u kravína je dost ostrá. Vjedou tam oba šedesátkou. Vítězný typ samozřejmě volí vítěznou stopu. Problém je, že už je v ní zkušený jezdec. Ten tam ovšem nemá co dělat. Vítězný oblouk, jímž se projede zatáčka před cílem, patří jen vítězným typům. Tak je tomu odpradávna. A tak chybou zkušeného jezdce, který vjel tam, kde vůbec neměl být, končí oba na zemi. Vítězný typ ovšem ihned dostane nové kolo a zaslouženě vítězí. Zkušený jezdec počítá, co ho bude stát nový ráfek a přehazovačka a to, že zkřížil cestu vítěznému typu.

Tak. Teď si říkáte, že se kopec v životě nedá přejet bez zásadní újmy, a že se na to můžete... Nedělejte to. To víte, že to jde. Víte toho teď dokonce víc, než byste chtěli, takže můžete jet úplně stejně jako ten zkušený jezdec ve čtvrtém odstavci. Ale jen do chvíle než se na vás nalepí vítězný typ. Jakmile ho ucítíte za krkem, vystoupíte si. (Nečekejte. Až ho budete mít
v krku, bude pozdě.) Začnete svačit, kochat se krajinou... Tady je ale výhled... Téhle kapličky jsem dřív nikdy nevšiml... Nevyfotíme si to? To můžete klidně říct i nahlas vítěznému typu, pokud vás pořád ještě neshledal jako neperspektivního a nezmizel daleko vpředu.

Někdy vás takhle vystoupí víc. Pak vytvoříte grupetto a můžete kromě svačiny klidně pokračovat v hovoru. Šetřit dechem už není třeba. Takže vedete debaty, na které dřív pro samé šetření nebyl čas, a společně se pomalu se blížíte do cíle. Má to jen jeden háček. Když se příliš bavíte, nesplníte časový limit. A jak znám vítězný typ, tak ten udělá všechno pro to, aby ten limit byl co nejpřísnější. Když se vám stane, že nesplníte limit, nesmíte nastoupit do další etapy. Dřív než rozhodčí vám to sdělí šéf vašeho týmu. Taky vám sdělí, že jste nesplnili nejen limit ani očekávání na vás kladená. Pak vás vyloučí nejen ze závodu, ale i z týmu. Dělá to sice nerad, ale vítězný typ se na vás nemohl spolehnout, u kravína byl úplně sám a prohrál kvůli vám s vítězným typem z jiného týmu.

Takže v následující etapě svého života ráno vstanete, a protože jste včera přestali s pitomým šetřením, nemusíte přemýšlet, jestli si koupíte nový ráfek nebo přehazovačku. Koupíte si rovnou nové celé kolo. Když se mi to naposledy stalo, hned jsem na něm vyjel. A divná věc, na každém kopci jsem byl první. A to jsem jel celý den bez pomoci sám! Docela jsem to užil. Jen ta debata v grupettu mi ke konci trochu chyběla. Ale to jsem bohatě dohnal v hospodě
u Zmije. A že jsem dojel zase těžce po limitu? Ale kdež. Zmije je kilometr před cílem a v této zóně se už časová ztráta nepočítá.