V prachu

Jemný prach. Na zevní užití přesívá se přes síto s velikostí ok číslo sedm. Na užití vnitřní pak přes síto s velikostí ok číslo čtyři. Takhle jsem měl při zkoušce z galeniky odpovědět. Místo toho, veden empirií, řekl jsem, že jemné prachy prosívat netřeba, protože ty projdou i přes tkaninu, natož nějaké síto. Takže zkouška byla v prachu a musel jsem ji opakovat. Ale ty velikosti očí si stejně asi pamatuju špatně, protože oči jsou krásné tak jak tak a na jejich velikosti nezáleží. Navíc trvám na tom, že jemný prach překoná jakoukoli překážku a dostane se, kam se mu zamane. To jest všude.

Moje empirická zkušenost, o níž se toto tvrzení opírá, se jmenuje rekonstrukce. Při ní jsem mimo jiné zjistil, že bořit je mnohem snazší než tvořit, takže jsem vyfasoval kango a postavil se ke zdi. U ní jsem zjistil, že prach projde i tou zdí. Když jsem se provrtal skrz. Dali mi raději majzlík a pokračoval jsem v ničení omítky dále. Tehdy jsem přišel na to, že prach prochází tou tkaninou. Konkrétně to byly trenýrky. Když jsem se konečně umyl a vysmrkal asi kilo prachu, rozhodl stavbyvedoucí, že nesmím takto šířit infekci a na další den jsem vyfasoval respirátor.

Další, pro dnešek velmi praktické zjištění je, že respirátor vás před viry neochrání. Virus potřebuje k cestování mezi hostiteli kapénky nebo částice prachu. Zatímco moje kapénky potu zadržel respirátor spolehlivě, prach zvenčí se podobně spolehlivě dostal, kam chtěl. Dovnitř na můj obličej. Zeptal jsem se stavbyvedoucího, jak dlouho bude ještě rekonstrukce pokračovat, abych si případně dokoupil krémy na opruzený obličej. Žena mi odpověděla, že už moc dlouho ne, protože by sice bylo potřeba udělat ještě tohleto a támhleto, ale to už prý nepůjde, protože prachy jsou v prachu. Šel jsem se podívat sem i tam, i na druhou stranu, protože prach byl i tam, ale nikde nic. I když jsem prach přesál přes síto s úplně malýma očima, peníze nikde. Prach tedy nežere jen mou kůži, ale i peníze, pomyslel jsem si. Ale zase tak moc mi to nevadilo, protože alespoň ta hrůza skončí.

To jsem se ovšem spletl. Stavbyvedoucí zastává názor, že rekonstrukce je u konce teprve tehdy, až z bytu zmizí poslední zrnko prachu. Asi devětkrát jsem si myslel, že už to je, ale nebylo. Když jsem umyl kuchyň podesáté, a udělal si za odměnu čaj, zjistil jsem, že prach prochází nejen zdí a tkaninou, ale i přes fungl nová laminovaná dvířka opatřená ochrannou fólií v barvě olše. Čaj Pu-Erh je sice načervenalý, ale chutnat má zemitě, nikoli cihlově.

Když žena přinesla domů nový vysavač (ten starý se zadusil prachem) a sadu prachovek
z mikrovlákna, pochopil jsem, že budu rekonstruovat do smrti. Chvíli jsem o tom přemýšlel,
a pak jsem odešel. Taky koupit vysavač. Ale robotický. Potom jsem zavolal děti, ať si jdou na chvíli hrát do obývacího pokoje. Když doskákali, ještě chvíli jsem tam zůstal sedět a pozoroval, jak zvířený prach pomalu usedá na koberec. Pak jsem na tom koberci pustil robota a odešel spláchnout tu část prachu, která mi uvízla v hrdle.

Úplně jsem ale na prach nevyzrál. Jel jsem na kole skrz lesy hluboké a všechny cesty byly prašné. I ta cesta údolím potoka. To jsem ještě nikdy neviděl. Všechno je dnes jiné. Nový virus, prach u potoka, taky ten les už není hluboký... Z přemýšlení mě vytrhlo jakési vrzání. Prach v soukolí, usoudil jsem, a protože v potoce ještě zblo vody zbylo, projel jsem rázně několika brody. Hned za posledním brodem už na mě čekal nový prach a hezky se na mě a na kolo nalepil. A protože robot vysával doma a ssebou jsem si ho nevzal, dojel jsem až k ruční myčce a za dvacet korun kolo důkladně ostříkal. Tak, voda na tebe platí, řekl jsem prachu, který se plavil do odtokového kanálku. Jenže kolo vrzalo i po umytí. A i po vysušení a namazání. Dojel jsem s ním do servisu. "Nesmíš kolo umývat vysokotlakou myčkou, pak se voda dostane, kam nemá. No nic, rozebereme ložisko..." Mechanik Pepa, přestal mluvit a dal se do práce. Kolo už nevrže. Jen v tom ložisku nebyla voda, ale prach.

Odjel jsem k výdejnímu okénku hospody u Hřebíčků oznámit kamarádovi, který tam postává na jedné noze, protože ho bolí koleno, že tam nemá vodu, ale prach. Důkladně jsme to propláchli, ale nepomohlo to. Na prachu vozí se vesele viry, alergeny, bolest kolene, zadřené ložisko a neplatí na něj nic. Ani potok, ani brody, které vysychají, ani vysokotlaká myčka a dokonce ani pivo. Zafoukal vítr a zvířil prach. A v tom mi to došlo. No jistě, ten na něj platí! Není divu, že jsem si na něj nevzpomněl. Inu, sejde z očí, sejde z mysli. Jmenuje se Déšť.