Voči

Fejeton o očích. Plný tajemství a něhy. Dráždivý a neuchopitelný. Fejeton, na který se čeká. "Teď nadešla ta pravá chvíle," pomyslel jsem si, když mě míjela neznámá dívka. Tedy, spíše to byla žena středního věku, ale ty oči! Dívčí. Krásné. Oči i tato omlazující optika.

Ale proč právě nyní? Neznámé dívky míjejí mě často, leckdy i krásné, ale roznětku k napsání textu o očích nikdy nezapálily. A to kdysi ty oči někdy i zamrkaly! Dnes už na mě nikdo nemrká, tak proč zrovna teď? No jistě! To ty roušky. Všimli jste si? Že všimli. No jo, žádné novum jsem neobjevil a ten poetický fejeton taky nenapíšu, protože to už za mě udělali jiní. Konkrétně Petr Kukal, mluvčí filozofické fakulty Univerzity Karlovy. A protože ho i stihl publikovat v deníku Metro, stihl ho také zasloužený trest. Odvážil se totiž napsat, že dívky v rouškách vypadají jako perské princezny a taky, že mají tajemství. Před to tajemství připojil ještě dvě slova. Zase a konečně.

Jsme v dalším odstavci a v něm je pan Kukal již bývalým mluvčím univerzity. Vzdělávací zařízení, jehož akademický senát popřává sluchu vyváženě genderové studentce, a na základě její stížnosti rozdává výpovědi, nezasluhuje velké U ani A. Ani když jde o filozofickou fakultu a na pravopis si tak mám dát dvakrát pozor.

Jestli si říkáte ježkovy voči - jako že je to neuvěřitelné, nemáte pravdu. Vyhazov za poetický fejeton právě na této fakultě je třeba vnímat jako paradox, v nichž si vyšší literatura libuje. Na téma oči je třeba psát fejetony nepoetické! Proto Voči. A protože ...voči voči voči, voči hrozně veliký, voči voči voči, čí či čí? jsou přesně takový. Nad těmi rouškami. Tony Ducháček z Garáže si toho všiml už třicet let před maskováním dolní poloviny obličeje, tak to si tento týden prozpěvuju s ním.

V dalším odstavci se natřásají perské princezny. Ano. Řada dívek se tak skutečně cítí. Nejvíc ty s filozofické fakulty. Ty to taky nejvíc popírají. Je to zbytečné. Jejich moc ovládat vedení univerzity, kterou založil sám veliký Karel, musí být založena na krvi královské. Jinak by to přece nebylo možné. Jen ten orientální původ by se mohl trochu vymstít. V podstatné části arabského světa je rouška na obličeji něco jako opakovaný vtip a to sílu očí poněkud devalvuje. Na druhou stranu je tam velice populární tanec sedmi závojů. Zní to velice vznešeně, ale v zásadě jde o striptýz. Poslední závoj, který se odhazuje, je ten přes obličej. Voči hrozně veliký. Arabové na to přišli před stovkami let a Ducháček před třiceti. Obyčejný Čech to vidí teď. Není to marné. A to ještě přijde ten tanec. A pak, že nás muslimové nemají čím obohatit...

O odstavec a zklamání dále: Tanec nebude. Prý se princezen netýká. Ale mně to nakonec nevadí. Jak pokročil čas a oči už na mě nemrkají, zjistil jsem zvláštní věc. Totiž, že značný díl sex appealu opačného pohlaví přebývá i o patro níž. Ale ne tam. Jen o jedno patro! Několikrát se mi stalo, že na mě bytost opačného pohlaví promluvila. Nepomohlo pak ani mrkání trojnásobně prodlouženými řasami.

V tomto odstavci zjevil se mi můj valašský dědeček s prútkem. Ve zjevení objevila se naše rozepře o tom, co se sluší a nesluší. Dědeček měl psací stroj, který jsem si vypůjčoval, (a dvakrát zaseknul) zjevení se tedy týká i psaní! Pak jsem si ale vzpomněl, že dědeček sice při při silně prosazoval svou (a stejně silně při tom mával prútkem) ale dopravdy se rozzlobil jen jednou. Když jsem mu lhal.

Tedy dobrá. Pravdivý odstavec: Mávání řasami pomáhá. Ale jen trochu. Roušky zvětšují oči. Ale jen trochu. Zvyšují sex appeal. Ale jen trochu. Mohly by ho zvyšovat víc. Některé roušky už umí stoprocentně zachycovat kapénky s coronavirem. Kdyby taky uměly stoprocentně zachycovat kapénky slov, staly by se některé princezny ještě víc atraktivnější.

Zjevení zmizelo. Rouška na slova ještě není vyrobena. Co teď? Při rozpačitém výsledku je dobré přihodit dobrý skutek. Ten převáží veřejné mínění (čtenářky) na mou stranu. Poradím panu Kukalovi, který je bez práce, jak zase publikovat. Chce to psát: A, pravdivě B, aby se to líbilo studentkám C, bylo to o očích.

Že je to dohromady nemožné? Ale kdež. Stačí správně si seřadit odstavce a neskákat tam a zase zpátky. Pak už je to snadné. Stačí se podívat o šest odstavců zpět. Nebo na čtvrtý odstavec shora. Ano. Ježek západní - řád insectivora, nejnižší stupeň vývojové řady placentálů, čeleď Erinaceidae - ježovité. 

A pokračovat i dále bez urážky, přitom pravdivě. Třeba: Úvodem svého fejetonu bych chtěl uvést, že ač je ježek všežravec a živí se i ovocnými plody, zásadně si nenosí jablka na bodlinách! I jablko na zem spadlé přímo před ježka placentál často neregistruje, protože se orientuje čichem. Zrak má velice špatný, oči malé, zapadlé, vlastně v rozporu s všeobecným vnímáním ježka úplně nehezké. Takže není divu, že žije zcela samotářsky, žádné namlouvací rituály u ježka nepozorujeme a obě pohlaví vyhledávají se pouze v době páření a na dobu jen nezbytně nutnou.