Zima je tady

Vrátil jsem se z Jeseníků a žena mě přivítala slovy: "Je tady zima." Nerad připouštím, že měla pravdu. Už proto nerad, že jsem před čtrnácti dny napsal pokusný fejeton, který jsem zcela neinvenčně pojmenoval Jaro je tady. Když se mýlíte hned v zahájení, většinou už i to další jde do háje. Taky jsem před odjezdem přeprogramoval termostat na jarní režim. Přemýšlel jsem, jak by se má žena mohla zahřát, aniž bych ho musel nastavovat zpět. Já totiž vždycky zapomenu, jak se to dělá. Musí se něco zmáčknout, pak něco držet a až začne displej blikat, tak zase něco zmáčknout, aby se ten kurzor posunul na to, co se má změnit...,prostě je to složité a zabere to fůru času.

První, vztah utužující a veskrze příjemný návrh žena odmítla naprosto nelogickým argumentem, že je jí zima. Nechtělo se jí ani jít běhat nebo uklízet sklep. Přitom ve sklepě bylo větší teplo než v obýváku. Řekl jsem jí, že když mrzne, alespoň bude v létě míň klíšťat.      To ji kupodivu rozehřálo, zato nálada v místnosti klesla pod hodnotu na termostatu tamtéž.

Konečně mě napadlo k čemu je zima v půli března v Brně dobrá a vyrazili jsme do sauny. Jenže stejně bylo napřed nutné přenastavit ten prokletý termostat. Žena totiž prohlásila,        že jí zcela stačí ochlazovací bazének a nepotřebuje se už dál ochlazovat doma v chladící komoře. S těmito slovy si vzala spojovačky a začala vytvářet obrázek. Zalichotilo mi, že si vybrala lva, který má jen šestsetpadesátosm bodů. Čekal jsem spíš paviána, kde je těch teček něco přes tisíc. Řekl jsem něco v tom smyslu a odpověděla, že když jsem to dělal před týdnem, mohl bych to za třičtvrtě hodiny zvládnout. Proto ten lev. Pak už neříkala nic                 a pracovala. Možná chtěla mít krále zvířat domalovaného dřív než já nastavený termostat,     ale spíš se potřebovala pořádně soustředit. Ony se ty titěrné tečky v rukavicích spojují obtížně. Možná i proto jsem byl nakonec hotov ve chvíli, kdy lvovi chyběl ještě celý ocas a kus levého ucha.                          

Když mi v sauně rozmrzly ruce a mozek, napadlo mě, že jsem si to zavinil sám svou naivitou. Jaro je tady. Kdepak. Už bych mohl vědět, že věci se mění těžko. Dokonce i takové jako roční období. To, co má být změněno, se vždycky vzpouzí a kope kolem sebe. Prostě děcko ve fázi vzdoru. Nejhorší je to s lidmi. Ti se proto nemění skoro vůbec. A tak mě inaugurační projev staronového prezidenta vůbec nepřekvapil. Ale už se mi nějak do ulic nechce. A ne proto, že poprvé je poprvé. U sousedů mají vraždu, my teda máme televizi. No... Taky se mi zdá,          že někteří, kteří vystupují na obranu ČT jsou tak trochu ve střetu zájmů. Ale zřejmě, když jde  o ušlechtilou věc, tak to nevadí. Možná už to vůbec nevadí.

Svěřil jsem se se svou obavou ženě. Odvětila, že už bych mohl vědět, že každou léčbu provázejí nějaké nežádoucí účinky. Zamíchal jsem si kávu. "Hlavně, že se konečně něco děje," prohlásila. Přemýšleje nad tím, co znamená něco, automaticky jsem se napil. "Tfuj!" "Nebuď takový moralista," pokárala mě žena. "Mám kafe v hubě," opáčil jsem a odešel vyplivnout kávovou sedlinu do umyvadla. "Když se kafe zamíchá, jde lógr nahoru, to nevíš?" otázala se žena, když jsem se vrátil. To samozřejmě vím, ale zase jsem si nevšiml.

Ano, většinu věcí člověk ví, ale neuvědomí si je. A pak je odsouzen být překvapený. I když ony se věci tak jako tak vyvíjejí jinak než člověk předpokládá. Ale to jaro nakonec přijde. Jen jindy a nečekaně. Do té doby si musíme nastavit termostaty. A kdybyste si přitom míchali turka nebo pokud se chystáte sami do něčeho zamíchat, tak pozor na lógr!