Ztráty a nálezy

Tento fejeton se měl původně jmenovat ztráty a náledí, ale to roztálo, takže nálezy, i když jsem nic nenašel. Ale nevadí, Skácel praví, že nikdo by neměl kázat o tom, co hledal a nenalezl, takže si vystačíme se ztrátami. V mém případě není problém zaplnit jimi celou knihu, na fejeton stačí ty z minulého týdne.

Začalo to tím, že mi žena koupila brýle. Ptáte-li se proč, když už jedny brýle mám, tak právě proto. Brýle musím nosit všude, kde je potřeba něco přečíst, a ty první jsem tak už několikrát ztratil. Když je žena našla naposledy na záchodě v časopisu, rozzlobila se, že ty drahé brýle zničím, a tak jsem je schoval do šuplíku v psacím stole. Aby se už nikdy neztratily. Proto jsem dostal nové čtecí brýle za sto korun. Abyste si nemysleli, že má paní na mně šetří, dostal jsem k  těm brýlím i pouzdro, několikanásobně dražší než ty brýle. Pochválil jsem ženu, že je tak šikovná, že brýlemi za stovku vidím lépe než s těmi drahými. Řekl jsem, že bychom takto mohli ušetřit i jinde a ani by tolik nevadilo, když se něco ztratí... Dozvěděl jsem se, že koupila o půl dioptrie víc, než mají první brýle. Pak ještě říkala něco o zraku a stáří, ale já to neposlouchal, já takové řeči nemám rád, vyplývá z nich, že k padesátinám dostanu brýle za padesátikorunu, v důchodu mi budou muset stačit brýle za pětikorunu, což bude ostatně i pravda, a vůbec, jaképak stáří. Žena na to řekla, že mi brýle sluší. No jistě, to se vždycky říká, když je něco z výprodeje - ale sluší ti to, jako by to byla nějaká omluva, nebo co. Já jsem ale tak skromný, že mi stačí docela maličký hadřík, ten, kterým jsem si vyčistil nové brýle, takže přes ně vidím, a tak už jsem řekl jen, děkuji, a tím debata skončila. O pouzdru jsme se nebavili, protože to jsem hned ztratil.

Nenašel jsem ho dodnes. A to jsem hledal všude, dokonce i v... vlastně o tom se mluvit nemá, takže jsem rozhodl nosit brýle stále na nose, abych svou starostlivou ženu nezarmoutil další ztrátou, která by mohla znamenat i ztrátu náklonnosti ke mně. A jak jsem tak všechno filtroval skrz brýle s půl dioptrií navíc, všiml jsem si, že se mi ve Středečnících ztratilo tlačítko odkazující na starší články. Ani to jsem nenašel. Takže si je nepřečtete. Chtěl jsem si tam koupit nové, ale zjistil jsem, že se mi ztratily peníze z peněženky. Ty jsem se ani nenamáhal hledat, dávno už vím, že je to zbytečné. Půjčil jsem si od syna za lichvářský úrok. Docela zbytečně, protože všechna tlačítka jsou pro mě na webu zadarmo. (Zřejmě jsem už vážený spisovatel.) Ovšem tlačítko pro starší články tam vůbec není.

Fyzik mi kdysi tvrdil, že na internetu se nemůže nic ztratit úplně, a všechno se dá najít. Takže kdo jiný by měl tlačítko najít, když ne správce těch stránek, kde Středečník bydlí. Napsal jsem mu a vzápětí si připadal jako na policii, když mi ukradli kolo. Tisíc dotazů kolem a všemu se všichni divili. Vypadá to, že jsem si kolo ztratil sám. A tak jsem ho pak, taky sám, nenašel. Správce na to šel fikaněji, tvrdil, že na té stránce nikdy žádné tlačítko nebylo, a proto se nemohlo nic ztratit. Jenže to nezná mě. Chvíli vedla komunikaci žena líčením, co já dovedu všechno ztratit, ale to už není zajímavé. Debata se vedla v duchu ptejte se mě na co chcete, já na co chci odpovím, a tak jsem to vyřešil jinak. Už si zase starší články přečtete.

Jsou lidé, kteří umí vyrobit z nouze ctnost, ale já po pravdě říkám, že ten nový design stránek je tu jen proto, že jsem ztratil tlačítko. Že jsem ztratil i poezii? Ne, tu jsem smazal. Ztrácely se mi tam konce řádků. Ale já je jednou najdu. Asi jsou v tom pouzdru. A to pouzdro najít musím. Přišel čas jít do postele a já musel chtíc nechtíc odložit brýle. Provalilo se, že nemám pouzdro. Zato mám pravdu. Náklonnost ochladla. Tak vidíte, že to pouzdro naléhavě potřebuji. Kdybyste ho náhodou našli, pošlete mi ho. Poezii si můžete nechat jako nálezné.