Poprvé jsem spatřil digitální svět na ulici Minoritské. Už nevím, jestli to bylo naproti klášteru Minoritů nebo Voršilek, každopádně to bylo pěkně v kontrapunktu na protější straně ulice. Byl tam obchod, myslím, že s textilem a ve výloze kromě oděvů odměřovaly čas velké hodiny. Ovšem - digitální! Mně bylo asi tak šest a vydržel jsem fascinovaně...
Fejeton je nanejvýš vhodná platforma pro utahování si z vrchnosti. Ale mně se do toho nechce. Je to příliš snadné. Navíc se vrchnost zvládne zesměšnit sama. A to dřív než napíšu první odstavec. A proto zamíříme z výšin na zem. Přímo pod platan.
A u tohoto psacího stolu sedával... Už nevím kdo, ani kde to bylo, ale tu větu a ten stůl si pamatuju. Mohutný, všelijak vyřezávaný, s mnoha zásuvkami a přihrádkami. Mocný muž potřebuje mnoho zásuvek, některé tajné, aby bylo lze ukrýt tajný dokument. Měli jsme kdysi v zahradním altánku prastarý stolek, který měl jednu nohu tak prožranou červotočem,...
Co jednomu připadá milé, to druhého odpuzuje. Tak třeba progresivní death metal říznutý jazzem. Okolí si stěžuje, co je to za hrozné pazvuky, ale mým uším to zní libě. Poslouchám dál. Okolí nic nenamítá, člověk si zvykne na všechno. A koupili mi sluchátka.
Chtěl jsem si dopřát pěkného rozhovoru, a protože jsem poslušen nařízením ministerstva zdravotnictví a skrz respirátor rozhovor nikdy není pěkný, rozhodl jsem se, že si nějaký přečtu nebo se na něj podívám v televizi.
Snad žádná země na světě nemá takovou tradici ve strašení jako ta česká. Máme pro to ideální podmínky. Máme nejhustší síť hradů a zámků na světě a na každém z nich se nějaké to strašidlo vyskytuje. My Češi si své strašáky rádi hýčkáme. Začali s tím už Rožmberkové. Rodovému strašidlu začali věnovat zvýšenou péči a obrazy Perchty teď najdete téměř...
Každý kapitán musí vést lodní deník. A to, i když nemá žádnou loď. I když nikdy žádným kapitánem není a nebude. Stačí, když se tak cítí. Když je člověk mladý a pošetilý, tak takové pocity mívá. Stojí na molu lipenské přehrady, slunce zapadá za obzor, kapitán má kolem krku místo šerpy ruce krásné dívky a loď, ta jistě brzy připluje...
Řekl jsem si, že velikonoční fejeton napíšu až po velikonocích, až si ujasním, který z jejich atributů letos převažoval. Je to nesmírně důležité, četl jsem nedávno detektivku, která se jmenovala Příliš mnoho motivů a ty motivy zmátly detektiva natolik, že se málem sám stal obětí zločince. Možná by to byla pro mě zajímavá reklama, kdyby se stal...
Co bylo dříve výsadou nemnohých, je dnes dostupné prakticky pro všechny. Třeba maturita.
Ovšemže je záslužné zajistit vzdělání i nevzdělavatelným, jen si nejsem jist, zda to, že všichni vlastní nějaké maturitní vysvědčení, zvedne úroveň vzdělanosti národa. Někde jsem slyšel, že na maturitu mají lidé nárok. To nepřekvapí, lidé si nárokují ledacos,...
V rozhovoru s význačným spisovatelem jsem se dočetl, že to má půl na půl. Padesát procent píše a padesát procent se věnuje propagaci toho psaní. Nemyslel ale public relation. Na to má najatého odborníka. Čtenářům prý raději odpovídá sám. Matně si vzpomínám, že kdysi existoval takový pořad. Nad dopisy diváků se to jmenovalo. Měl jsem dojem, že si ty...
Ano, já vím, že jde o silné prohlášení. A že bych je měl mít setsakramentsky silně podložené. Zvlášť, když si je vypůjčuji od zesnulého klasika. A to přesto, nebo právě proto, že dnes je veliká móda vydávat prohlášení, a každý, kdo nechce zpátečnicky tvrdnout v minulosti, tak činí. Což jsou prakticky všichni, takže inflace různých prohlášení dávno...
Za to, že jsem se nechal změřit, můžou vlastně fyzik a má žena. Fyzik mi zavolal a dožadoval se nové partie. Normálně bych mu příležitost snadno si zvýšit sebevědomí dopřál, ale mě šachy on-line hrát nebaví, a tak jsem mu řekl, že ne, že mám z té poslední partie dobrý pocit a nechci si ho pokazit. Fyzik se okamžitě rozčílil....
Zarazil jsem se hned u toho prvního slova. Jakoupak má takové prohlášení cenu? Toho papíru na němž prohlášení stojí? Mnohdy ani to ne. Ještěže já ho nepotřebuju. Nemusím se podrobovat sebezpytu a trpět pak morální kocovinou. Dcera je ještě mladá a život ji dosud nevystavil zkouškám, při nichž bere čest za své, tak jí klidně čestné prohlášení...
Tento fejeton se měl původně jmenovat ztráty a náledí, ale to roztálo, takže nálezy, i když jsem nic nenašel. Ale nevadí, Skácel praví, že nikdo by neměl kázat o tom, co hledal a nenalezl, takže si vystačíme se ztrátami. V mém případě není problém zaplnit jimi celou knihu, na fejeton stačí ty z minulého týdne.
Paní učitelka z biologie měla ten nápad, ozvláštnit on-line výuku experimentem. A tak jsme už lámali větvičky, pitvali pupeny a destruovali vajíčka sladkými a kyselými roztoky. Ke všemu se měly napsat výsledky pozorování. Můj závěr byl, že křehkost živých věcí je větší, než si myslíme, ale dcera tvrdila, že je to špatně, že u toho vejce má být...
Dostal jsem email. Na tom není nic neobvyklého. Dostávám spoustu emailů a většinu z nich nečtu. Pisatelka tohoto to musela vědět, protože tam bylo napsáno, že pokud opět nebudu reagovat na výzvu k registraci do jakéhosi management systému, bude můj účet smazán. Vypadalo to tak, že budu vymazán na věky věků. Obratem jsem tedy odpověděl. Zeptal jsem...
Při partii se fyzik dvakrát zapotil a jednou dokonce dostal do úzkých. A to všechno předtím než mi dal mat. Pak mě pochválil, jak pěkně jsem hrál. "Tak jedna nula pro tebe," odpověděl jsem vesele. A jak mě to povzbudilo, navrhl jsem odvetu. I tam jsem našel velice zajímavý tah. Po něm to šlo všechno hladce a fyzik celkem snadno vyhrál....
Jako malý chlapec stavěl jsem hrad z písku. Správný hrad má kromě věží i most. Když se staví na pláži, není tak těžké vyhloubit vodní příkop a ten pak přemostit. A druhý den se pak přijít podívat na trosky svých staveb. Poučen z nezdarů, řekl jsem si, že budu skromný a v dospělosti nestavěl jsem si hrady ani zámky. Postačí...
Taková pošetilost, jet v zimě sám na prodloužený víkend do nevytopené chaty, by mě dnes ani nenapadla. Tenkrát však nejen napadla, nýbrž jsem tuto myšlenku i realizoval. Původně nás to sice napadlo čtyři, ale majitel chaty si to na poslední chvíli rozmyslel a tím pádem i jeho partnerka. Mně to ale vůbec nevadilo. Představa, že na chatě budeme jen...
V tomto čase nečase měl bych napsat něco veselého. Jenže, znáte to, když by se to nejvíc hodilo, tak to nejde. To je tak, když se někdo narodí jako smutný klaun. Moje žena užívá spíš označení šašek, ale to teď nechme stranou. Ostatně spoustu zábavných věcí se dočtete na internetu. Třeba, že v USA odložili popravu dvou odsouzených. Bude vykonána...
Ať z kovu či umělé hmoty, má v sobě cosi stromovitého. Napřahuje své větve vstříc příchozím a ti na něj věší zimníky, čepice, šály. I když je léto, tak tam vždycky visí nějaké propocené svršky - ať je útulno. Za každého počasí se tam ale odkládají batohy, tašky, aktovky. A v nich nedokončená práce: Faktury, složenky - ještě musím na...
"Pane, nevíte kolik je hodin?" V prosinci padá tma nemravně brzy, budiž mi to omluvou, že jsem těm dvěma chlapcům odpověděl, že už je pozdě. Nemá se to. Moc dobře vím, že se to nemá, vždyť takhle jsem se včera ptal já. Ne, to bylo před čtyřiceti lety. Ano, je už strašně dávno a míč se zakutálel. Tak...
Tak bláhový, abych toužil po věčnosti, nejsem, ale alespoň chvíli by to vydržet mohlo. To jsem prohlásil, když jsem asi popáté během večera šel nahodit pojistky. "Zítra si zajdeme pro betlémské světlo," odpověděla mi žena. Chtěl jsem podotknout, že by úplně stačil elektrikář, ale viděl jsem, že má poněkud uštvaný výraz, řekl jsem tedy, že betlémské...
Tak pěkně jako pan Čapek to zase nedokážu. Myslím teď o pejscích. Ale není to moje vina. Jemu se to psalo, když měl Dášeňku. Čili život štěněte. Od narození do smrti. Tak se má postupovat, od malého k velkému. A já? Když mi byly tři roky potkal jsem argentinskou dogu. To je ale zvláštně barevný poník. To je zvláštní, že...
... a princ se vydal hledat mrtvou a živou vodu. Kam, to se už nepamatuju, ale určitě to bylo někam daleko. Novodobí princové se ale netrmácí za hory a doly, jsou vzdělaní, a tak na to jdou chytřeji. Pustí do běžné pitné vody elektrický proud. Voda, která získá zásaditý charakter, je živá. Kyselá voda mrtvá. To se to léčí. Opravdu...
Budeme mít vánoce. A ještě před nimi Mikuláše. Ten hodný Mikuláš je letos naše vláda, která nám je nadělí. Otevře obchody, povolí setkávání a pod stromečkem budeme moci být víc než čtyři. Říkal to nějaký Pes, ale já psí řeči nerozumím, tak jsem pod ten stromeček raději koupil všem respirátor. Ale pozor, děti! S Mikulášem chodí taky čert, a pokud...
To býval takový pořad o rozhlednách. Pan Munzar v něm šlapal do schodů, povídal u toho o rozhledně, na kterou stoupal a o všeličems jiném. Bylo to pozoruhodné. To povídání, i to, že se u toho nezadýchal. Jeden díl se jmenoval V ráji rozhleden. Točili ho v Jizerských horách. Tak to už neplatí. Dnes by se takto nazvaný díl natáčel...
Respektování individuality. Životní prostor. Ochrana jednotlivce. To a všechny ty další věci jimiž se ohání naše západní civilizace. Ale v praxi to pokulhává, jako můj soused. Tomu také ústava dává právo na nejlepší možnou zdravotní péči, ale ten umělý kloub stále nemá. Mně by stačil ten prostor. Zejména v přeplněném autobuse. I ochranu bych...
Navštívil jsem přítele malíře v jeho brlohu, který on nazývá ateliérem. Abych viděl pravé umění. To také tvrdil on. Já bych se toho neodvážil. Pokud ovšem za to pravé umění nepovažujete halucinaci zhmotnělou na plátně. Obraz se jmenoval Zjevení svatého Leopolda. Abyste byli taky trochu v obraze, malíř se jmenuje Leoš. Více se do něj ostatně...
Minulý týden jste mohli, díky tomu jak skvěle se vyznám v ornitologii, vzdělat se této létající části zoologie. Moje paní si to nemyslí. Naopak si myslí, že se nemají vytrhávat stránky z knihy. A demonstrovat na útržcích z kapesního atlasu ptáků z roku 1978 svou misantropii už vůbec ne. "Lidi si přečtou, že nemáš rád lidi. Kdo myslíš, že tě...