"Tak pojeďme do Kutné Hory," pravila má paní, když jediné dveře, které se nám na výletě kolem Vrbatova Kostelce otevřely, byly dveře našeho auta. "Proč do Kutné Hory?" podivil jsem se. "Jsme na výletě za historií a Kutná Hora je tolik moc historické město, že tam budou dveře jistě otevřené," zněla odpověď.
Všimli jste si kolik je dnes nově opravených dveří? Leckde se z věže sype omítka, ale dveře v průčelí svítí novotou. Což o to, takové fortelně vyrobené dveře, citlivě zasazené do gotického portálu jsou pastva pro oči. Nové dřevo a nové kování v symbióze z historií. Pěkné. I když se z historie drolí zdivo a padá přede dveře. Myslel jsem,...
Na rohu, jak bylo minule řečeno, je hospoda. V ní lidé. Titíž co včera, protože za rohem je budoucnost. A ta čeká na všechny bez rozdílu. I na ty, co žádnou nemají. Je nejistá a nevypočitatelná, protože kamkoli z hospody, je to za roh, dům na cestě má hned čtyři rohy, město má spoustu domů, a když všechny konečně obejdete,...
Šel jsem nakoupit a na rohu si uvědomil, že seznam: Co mám nakoupit, zůstal doma na stole. Vrátil jsem se pro seznam, došel na roh a uvědomil si, že prakticky celou peněženku, vyplňuje ten seznam, jen v boční kapsičce krčí se osamocená dvou set koruna. Platební kartu jsem nechal doma na stole.
Jsem si vědom, že pokračování je vždycky slabší než první díl. Taky se říká, že opakování je už fraška, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky a tak podobně. Nicméně do stejného tmelu (nezdvořáci říkají do stejných sraček) počet vstupů není omezen, takže bez duše podruhé.
Pořízení elektronické dálniční známky je primitivní. Museli to tak udělat kvůli mně a důchodcům, kteří ji platívali na poště, čímžto jí způsobovali kolaps, který hrozil být poslední ranou pro tento podnik v úpadku. Takže teď to zvládne každý, nesprávně zadaná značka se už dá i opravit, stačí udělat na edálnice klik, klik, klik a je to. Tedy ještě...
Mám-li volno, chci, aby mi bylo opravdu volněji. Dál od světa jenž rozhoduje, vládne, řídí a určuje. Od světa, v němž dáno je mi žít. Tedy dál od lidí, od řečí, od slov. Když od slov, tak do ticha. Když do ticha, tak do přírody. Ale daleko, protože blízko - to jsou lidé. Oni sice žádnou blízkost netvoří, ale myslí...
S tím už se setkal každý. Pravda je ovšem taková, že za těmi důvody technickými jsou důvody lidské. Protože člověk je nedokonalý a většinou si neví rady, musí přijít opravář. Opravář je ale taky jenom člověk, má zase svoje důvody, právě čeká na jiného opraváře, který mu má opravit to, co ten první neumí, jenže ten nemá čas, čeká právě...
Ovšem ne taková, že si řeknete: Teď si trošku orazím a k tomu si udělám kafe. Opravdovou Pauzu na kávu vyhlašuje všemi uznávaná autorita, matador v bojích kalený, který už něco zažil a zná. V pelotonu je takovou autoritou jezdec, který dojížděl jako vítěz, i v grupettu a občas nedojel vůbec, protože pád. Když ten zavelí, je pauza a nezávodí...
Inflace je dnes na vrcholu popularity. V žebříčku nejvyhledávanějších odkazů přeskočila i takové veličiny jako: Emma Smetana, pornhub nebo válka na Ukrajině. A pořád roste, před dvěma měsíci už měla deset, co nevidět bude plnoletá a pak si bude dělat, co bude chtít. A to pak teprve něco uvidíme. Co, na tom už se ekonomičtí experti neshodli. Každý...
Té vázy bych si normálně ani nevšiml, to dospělí o ní začali mluvit, dokonce přitom přede mnou zvyšovali hlas, a tak jsem si ji šel prohlédnout. Byla to nepraktická váza. Příliš veliká, příliš těžká a příliš broušená. Tak vybroušená, že se do ní nedalo nic dát. Nepamatuju, že by v ní kdy byla nějaká kytka. To jsem řekl a dostal...
Nejprve ovšem bylo třeba postavit vyhřívané stáje. Do těch stájí položit koberce. Filmové hvězdy mají koberce červené, koňské fialové. A místo kina byla O2 aréna, kam se dovezl ten písek. Avšak ani ze Sahary ani ten velejemný z Bratčic, nýbrž zcela a docela speciální z Německa. Byla ho potřeba čtyřicet kamionů. Bodejž by ne, když do O2 arény...
Změna společenského zřízení neznamená automatické vymizení jevů spjatých s režimem, jenž se odporoučel do historie. Tak jako udavač nestane se mužem, který mlčí, nestane se posudek fejetonem. Udavač schová se v internetu, posudek v institucích nejrůznějších úřadů a firem. Používá mimikry. Kdepak Kádrový. Teď se mu říká Pracovní.
Divný fejeton, říkáte si. Zní jako maturitní otázka. Taky to maturitní otázka je. Ale nebojte se, nebudete se vracet do školy. Od čeho máte svého autora? Ten se za čtenáře vrací do míst a dějů, kam by normální člověk ani nepáchl. Čtenář si to pak přečte a odkládá knihu - fuj, to se ani nedá číst. Vy ale rozhodně dál...
Dostal jsem dotaz, zda tím uhrovitým hochem s potícími se dlaněmi a úspěchem u nejkrásnější dívky v sále, jsem byl já. Nikoli. Já byl uhrovitým hochem s potícími se dlaněmi bez úspěchu u nejkrásnější dívky v sále. To ale vůbec nevadilo. Platí totiž, že každá dívka může se stát nejkrásnější. - Dobře, tak úplně každá ne. Ale minimálně každá druhá....
Samozřejmě se hned našel někdo, kdo rozporoval mou tezi o zbytnosti teploměrů. Zazvonil a když jsem otevřel, sdělil mi: "O adventu jsem udil a rozbil se mi teploměr. Nevadí, udělal jsem to jako vždycky. Ale vánoční uzené nebylo tentokrát ono. Koupil jsem si do udírny nový teploměr a velikonoční uzené udělal za přísné kontroly předepsaných teplot."...
Moje maminka vyžaduje, abych jí po svém příchodu vždy odečetl teplotu. Nikoli její, ale tu, kterou teploměr starší než ona, měří za oknem v její kuchyni. Podotýkám, že maminka již několik let nevychází z bytu. Přesto je pro ni z nějakého záhadného důvodu zásadní vědět, kolik je venku stupňů. Tím je ale postižena většina populace, a s většinou se...
Kdo hledá, najde. Tak praví přísloví. Neříká ovšem co, takže obvykle člověk najde něco úplně jiného, než hledal. Takhle jsem v týdnu ticha našel tu obálku se zdanitelnými příjmy ze závislé činnosti. Přestože jsem hledal něco úplně jiného. Však víte. Ale později - později už jsem hledal jenom peníze. Je to zřejmě symptomatické, protože spolužákům z...
Tak zatím jsem své ztracené peníze nenašel. Včera ráno jsem se podíval na účet, kde bylo osm set dvacet korun. Předevčírem tam bylo jenom osm stovek - ano, našel se jeden z vás, který mi poslal dvacet korun. Ve zprávě pro příjemce stálo, že je našel na chodníku na naší ulici a domnívá se proto, že by mohly být moje...
V týdnu ticha jsem tedy usilovně hledal. Mnohem víc bylo toho, co jsem nenašel. Ale jak říká klasik, nikdo by neměl kázat o tom, co hledal a nenalezl, takže vám povím jen o tom, co jsem našel. Toho nakonec taky nebylo málo. To proto, že jsem objevil, že v domě máme tichá zákoutí, o nichž jsem dosud neměl potuchy. V...
Ordinuji sám sobě týden ticha. Na příliš mnoho hluku. Tedy, prosím, týden ticha k pietě a přemýšlení. Máme ten luxus si to dovolit. Jiní ho nemají. Jaká je to vzácnost, mít kus ticha k přemýšlení. Nebo k odpočinku. Nebo k nalezení slov, která dávají smysl. Je hledání důležitější než nalezené? Nevím. Přiznat si, že nevím, patří k hledání. Když...
Obry nemám rád. Vyjma toho prvního. První obr, kterého jsem potkal, byl Dooblak. Bylo mi pět, zrovna jsem se naučil číst tiskací písmena a právě těmi byl napsán komiks, který vycházel v prvorepublikovém časopise pro děti, Vlaštovička. Dooblak nebyl zrovna nejchytřejší, zato měl výdrž a byl spolehlivý. Spolehlivě popletl všechno, co bylo složitější...
Psát o jaru je přetěžká věc. Tím těžší, čím je člověk starší. Proto se tento slohový úkol má dávat dětem ihned poté, co se naučí psát. A děti píší o sněženkách, o sluníčku a o tom, jak tatínek uklízel lyže a sáňky do sklepa tak dlouho, až si udělal bouli a přišlo jaro. Mají o jaru zcela jasno a některé...
Aby mohlo být řečeno. A hlavně, aby se dodalo zdání důležitosti řečenému, bylo toto uvozováno - U příležitosti. Neboť příležitostí je mnoho. Nechápu, proč se omezovat jen na výročí, mezinárodní dny nebo splnění plánu. Přesně podle toho pak vypadalo to, co poté bylo řečeno. Kdyby se místo toho řečník raději posadil ke stolku, mlčky vychutnávaje kávu...
Jsou chvíle, kdy žertování je nejapné. Autor si to uvědomuje o cosi víc než Středečník. No, autor, spíš spoluautor. No, spoluautor, spíš jen takový ten někdo, kdo je u filmu uveden pod titulkem Námět. Pak už si to nějak Středečník píše sám. Kdybyste četli pozorně, viděli byste, jak se vzpírá, odbočuje, kam nemá, a vůbec si dělá, co chce.
Citát Inter arma silent musae pochází od Cicera, Karel Kryl dodal, že muži by mlčet neměli. Tedy, namluví se toho mnoho. Což je v příkrém rozporu s tím, že mužů, kteří by mlčet neměli, spočítal by člověk na prstech jedné ruky. To nemám od těch mužů, ale od žen. A to už je na pováženou, i když pominu, že...
Každá žena si přeje mít doma oporu. Tou má být muž, který si nejen ví rady, ale dokáže se podle ní i řídit. Zkrátka, vyzná se a je šikovný. Nemyslím to ovšem tak, že je šikovný do té míry, že dokáže odklonit z investičního fondu převážnou část těch investic do vlastní kapsy. I když některým ženám to imponuje, zvlášť když...
Přicházejí k vám převlečeni za ovce, ale uvnitř jsou draví vlci. Poznáte je po jejich ovoci. To je sice hezké podobenství, ale nemohl to evangelista nějak rozvést? Vždyť co toho ovoce je! Jenom jablek je třicet pět tisíc odrůd. Kdo se v tom má vyznat?
Fotbal je nejpopulárnější hrou na Zemi. Utkání v televizi nezavdávalo sebemenší důvod, proč by tomu tak mělo být. Ale většina v hospodě tam ty důvody viděla. Projevovalo se to tak, že mávali rukama, kroutili hlavami a někdy se těma rukama chytali za ty hlavy. Občas dokonce padlo sprosté slovo. To se sice děje, i když nikdo sportovní klání...
Je pilířem všech společností. V těch totalitních provádí se zákazy. Neslušná věc zruší se bez náhrady. Koncert. Kniha. Člověk. Nediskutuje se o tom. Slušnost nade vše. V demokracii se o tom mluví. A pak se to taky zruší. Obvykle s náhradou, která to omluví. A která žádnou náhradou není. Trať, která se nevyplatí, zarůstá travou, ale můžeme se...